Zpověď

Přes rok zůstala jsem sama

ve své ulitě schovaná

a poznávala všechny své cti i slabiny

a jak snadné je nezůstat bez viny.

 

Tolik věcí, za které měla bych se stydět

když kvůli alkoholu přestala jsem vidět

jak moje křehká duše tříštila se na kousky

když v noci nechtěla být sama, bez lásky.

 

A tak hledala jsem ji v planých příslibech

a když na skle srážel se můj horký dech

doufala jsem, že možná jeden zůstane po první noci

a ráno zase budila se sama, bez pomoci.

 

Přitom toužila jsem jen po tom nebýt opuštěná

teď proklínám se, pláču zahanbená

na všech těch mužích mi záleželo

přestože oni chtěli jen mé tělo.

 

Minulosti lituji, však více se nedá vrátit

teď za všechny své hříchy musím tvrdě platit

pozdě jsem poznala co opravdu bych chtěla

před muži nezkouším si hrát na anděla.

 

Přes rok zůstala jsem sama

ve své ulitě uschovaná

a poznávala všechny své cti i slabiny

nepředstírám, že nejsem bez viny.

 

Však nejdůležitější bylo poučit se a jít dál

když jsi na dně, nejlépe poznáš, kdo za co stál

a když jediný přítel, který ti zbyde jsi ty

konečně můžeš slyšet své pocity.

 

Člověk se prý nemění, ale tomu já nevěřím

cestou nahoru šla jsem pomalu, to vím

kdežto změnit se k horšímu šlo tak snadno

ale už nechci víckrát do prachu padnout.

 

Už vím, kdo jsem, nepotřebuji prázdné city

a pomalu vylézám ze své ulity

naučila jsem se žít sama se sebou

a věci z minulosti víc mě nezebou.

 

A teď hledám někoho, kdo by mě pochopil

kdo pouze moji ruku něžně by uchopil

kdo řekl by: máš tolik běsů, tolik víl

kdo konečně šťastný se mnou by byl.

 

Život učí mě stále, zkouší trpělivost

občas mu říkám - už mám toho dost

ale již chápu, že nejdřív sebe musím milovat

abych i jiným mohla svou lásku darovat.

 

A tak jsem vděčná,

že přes rok zůstávám sama

samotě pokorně odevzdaná

že poznávám své cti i slabiny

a jak snadné je nezůstat bez viny.