Nestálá
Nestálá
Život byl pro něho prapodivnou hrou,
kde není vítězů a poražených skotů,
jen kosti ohlodaných figurek se válí na bojišti
po sté potopě světla
partie bez partnera,
kousl prý smůlu do rtu,
proto tak krvácela,
když borovice zaplakaly,
přilepil se k duši
větrosnubných lásek
prokletí stálé nestálosti
líbalo cizí ústa tmou
pro bližší setkání horizontů
miloval nížiny bez skla
pro okamžik ženy
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Je to jako dívat se na hvězdné nebe bez dalekohledu. Nádhera, povznesení, mysl se uvolní a otevře a člověk zatouží být blíž. Proto si vezme dalekohled a nový pohled předčí jeho očekávání. Otevřou se další dveře a myslí, že už je to ono, jenže ani netuší, jak nepředstavitelně je stále daleko. Ono to přiblížení není ani v čase, ani ve vzdálenosti. Ono je třeba někdy pochopit, že se může skládat ze zdánlivě drobných dílků, zrovna jako vidíme bez dalekohledu hvězdy. :O) Moc se mi tvoje báseň líbí Jirko a taky se mi líbí komentář Frr, protože se na něj dá nahlížet z více směrů, ať už to autor glosy zamýšlel, či ne, a to mě baví. Ha, Plutónie. :oD
08.04.2016 13:30:25 | Tichá meluzína
...není jen tak najít SOUZNĚLOST.....vzájemnost sdílení...prostě
to pravé ořechové.....Ji.
07.04.2016 21:43:27 | jitoush