KURVA NA ÚROVNI

Byla, žila holčička, však netušila, že bude kurvička.
Rodiče z ní měli radost, na klavír chodila, mašli nosila.
Byla spořádaná, a za totáče učila se i anglicky,
její oči krááásné, působyly magicky.

A tak šel život, a ona již uměla i německy,
pak ráda na Vencl chodila, později i španělsky mluvila.
Měla nadání na jazyky, na obličeji žádné plastiky,
byla stále Velmi krásnááá, jak na nebi hvězda jasnááá.
Říkali jí Jasněnko ty naše krásná prdelko.

Ráda často navštívila Jaltu, a už tehdy chtěla boháče i jachtu.
A i Hotel Evropa jí byl blízko, a Ambasadór znala dobře také,
zkátka, bylo to s ní všelijaké.
Byla to však nóóóblesní kurva, štětka jak bys smet,
nebyla to lehká práce, kdepááák, žádný med.

Často jí bolela záda z toho věčného ležení, propadla valut mámení,
však někdy si i na kolínka klekla, vystrčila pozadí, ách, ách,
jak říkám, propadla peněz mámení.
A čas uplynul jako voda, žádné děti neměla a nic po sebě nenechala,
zemřela kurva, žádná škoda.

A nebo, že by Ano?, že by byla škoda takovéhle Ženy?,
přec zanechala vzpomínky v mnohých z nás, po probdělých nocích,
plných vááášní,
a to přec každá žena neumí,
ostatně, kdo jsi bez viny, hoď kamenem.