když okouzlení nimrodi
vískají vlásky laním
a z průzračných studánek
jednorožci
chlemtají panenské slzy absintu
toužím zabloudit
v divokých pralesích
pod prahem svého dětství
klopýtat přes pařezy
poražených stromů života
a zemdlen nakonec zalézt
do dutiny jednoho z nich
o který si dosud
všechny pily času
vylámaly zuby...
...v dutinách se člověk v prostoru i čase ztrácí.....něco odchází
a něco se vrací......dýchá to do všech sklípků......nádech.....
.....cítíš každou dokvétající lipku.......a všechny lásky usazené někde v podhoubí
......vláha když skropí je.....dech živný se prohloubí.......
......Ji./úsměv/
12.07.2016 19:16:28 | jitoush
"dech živný se prohloubí"...a skřípot hudladepek zas bude zcela na houby :-))**
děkuju Ti Jitoush-ko :-D**
13.07.2016 00:15:18 | Frr
Co takhle postavit si stromovej domek?;-)
12.07.2016 19:07:48 | básněnka
jsou jich ve světě spousty-např.synové bývalého poslance Kroupy bydleli komfortně zařízeni ve větvoví rozložitého dubu kdesi v hvozdech na Sázavsku..:-D
13.07.2016 00:18:18 | Frr
Panenská slza absintu...´to je nádhera.
11.07.2016 16:57:19 | A42
díky Áčíčko..možná, že se taky rozpomeneš jak chutnaly Tvé slzičky...:-)**
:-D**
11.07.2016 17:02:03 | Frr
Vidím to v živých barvách jako tajemné plátno mistra fantaskního realismu :-) ST
11.07.2016 09:45:47 | Amonasr