o stvoření
v srdci zvadlém
chřadne báseň
to když v hrsti věčnosti
bílá vrána spí..
rukama rozvázat uzly nebe -
- do rozevřených dlaní
nechat tušený úsvit vtéct
dokáže snad jen
snící ožrala ptáčník
na vejminku
s opuštěným ptačím hnízdem
na hlavě...
v hodině
kdy ještě vřískají tmou
všechna okna dokořán
a proto neslyšet slunce
jak zívá
a rozpačitě přešlapuje
nizounko
těsně
nad rozedmou
dosud ještě
splihlých cest..
...to se to bude vykračovat,až splihlé cesty ožijou....a okna ztichnou
do bezsvětlí...to paprsky vyšlou něco nového.....ach ty krajiny
srdeční....chce to pohodlné obutí,ať se neklopýtá,ať nic netlačí......Ji./úsměv/
08.09.2016 22:14:15 | jitoush
hlavně jitoush-ko, hlavně ať se prosvětlí duška...díky za jitoushglosku..
:-D*
09.09.2016 06:34:31 | Frr
Vidím tě s tím hnízdem na hlavě...;-)
05.09.2016 11:41:35 | básněnka
..no vidíš..zrovna nedávno jsem si ho zkoušel..ale jako na potvoru mi
nedrželo na hlavě..musím ho napřed otočit dnem vzhůru..teď už to vím..
díky..není nad ptačí jarmulky..:-D* :-))***
05.09.2016 19:21:16 | Frr
...a na konci těch splihlých cest si dát čtyři cigára a panáka a řádně podpořit rozedmu:-))))paráda Jiřulko ST ST ST*
02.09.2016 20:38:03 | Nikita44