Zkouším odejít

pod vlnou starostí
běžného dne
vztyčím paži
a snažím se zachytit
onoho stébla
poslední záchrany
už jen kousek schází
bych uvedl své tělo
do režimu přežít
neb sám sebe
jen jednou mám
neb sám sebe
musím střežit

hluboký nádech
pak běžím z plných sil
ačkoli údy jak z olova
nevidím
neslyším
neb okovy už těsné jsou
a další vteřiny
vrývají se pod kůži
jak hejno včel
DOST
už DOST
bych nejraději
v celý svět vykřičel

náhle přichází
ono vytoužené ticho
zavírám oči
bych tmu nechal vstoupit
vzduch se lépe dýchá
a srdce do žil
vhání klid
širokým ústům dnešní doby
alespoň na chvíli
točím se zády
a jistě ne naposled
zkouším odejít