nedosni jitra
venku vábí uschlý břit ticha
střenka poplakaná zadržovaným deštěm...
tak málo
jen o píď roztřeseného pokývnutí
zaháknuti sponkami rozpuštěných vlasů noci...
čekání
na lodě uvízlé v písečných prabouřích
ve zdymadle nepropustného času
jehož řeky plynou o světadíly dál...
Tajemná, křehká, s tajemstvím... tu si, prosím, uschovám, mohu? ano?
Děkuji :-))
24.10.2016 20:27:44 | Helen Zaurak
A mě to připomnělo Reona. Některý z těch jeho fantastických světů, kde ožívají šachové figurky a suché listí, tančí faunové a víly a krajinou se může stát i střenka ztraceného křiváku. ST :O) Zdravím snivče renesanční. :O)
24.10.2016 20:23:53 | Tichá meluzína
Tichólinká..Tys duše pohádkově výtrusná..Tvé podhoubí věčné - a k nezaplacení :-D*
24.10.2016 23:38:27 | Frr
...krásný vodopád slov...a těch obrazů a obrázků v nich.....Ji./úsměv/
24.10.2016 19:50:07 | jitoush
jitoush-ko - tož také zásluhou Tvé školky školičky- v níž radostně neposedným žactvem s nekontrolovaným hejlem pod nosem tuze rád často bývám***:-D**
24.10.2016 23:41:21 | Frr
ty rozpuštění vlasy noci taky jsem se nad nima zamyslela co vše skrývají ale už je koment pode mnou...nejen ty vlasy i celek pro mě nádherné verše:-))
24.10.2016 13:21:38 | střelkyně1
Co všechno se někdy schovává pod rozpuštěnými vlasy noci, někdy pádí bezmocí čekání...
24.10.2016 11:08:05 | Philogyny1