Slavičí zpěv

 

Nech básníka psát,

i když z tužky zbyly třísky

a než se múza pošle spát,

dolévej jí whisky.

 

Opij tu mrchu přelétavou.

Ač je cudná plachá křehká,

ať ti k ránu s těžkou hlavou

klesne pod stůl jako děvka.

 

Zneužita pro tvé hříchy

z hrubých rýmů potí krev,

v hrdle se jí nářek tichý

mění ve slavičí zpěv.

 

Slepá, němá pod tvým perem

znovu plaše pokleká,

rozprášena nad éterem

mizí v prstech člověka.

 

Tak jí aspoň v plavé vlasy

vetkni růže. Než ti zas

blýskajíc se na nečasy

vlastním slovem zlomí vaz.