Sentimentální básnička

Přijela tam se zpožděním, kára cestou klekla,

do doupěte alkoholu hodiny se vlekla,

přidala se zčistajasna k těm neznámým lidem,

řekněme, že byla krásná, oni páchli lihem.

 

Dvaadvacet roků sama a teď náhle manžel,

byl to spíš los, nedá se říct, že by si ji našel,

toužil po ní, platonickou lásku hrdě snášel,

šarmu moc ne, hloupé řeči, příjemný jak kašel.

 

Abstinenční odpoledne, procházka směr lodě,

manžel v dáli, ona sama krok za krokem k vodě,

tvářila se osaměle, manžel šanci mešká,

netrvalo právě dlouho a vedle ní pleška.

 

Pleška zkouší zaujmout ji, na žulu si hraje,

ona vtipně reaguje, vychování maje,

oba žvaní o nesmyslech, než dorazí k lodi,

pak odplují nuznou bárkou, Mirka ke dnu hodí.

 

Spád to vzalo celkem milý, kolem lidé samí,

trochu pili, sledovali tetování lamí,

nachýlil se horký večer, Měsíc brázdil nebe

a když chytil správný úhel, pohlédli na sebe.

 

Temné hvozdy u jezera, vlkodlaků vytí,

jemné vlnky na hladině zář Měsíce sytí,

objetí a ulehnutí, touha svírá hrdlo,

trocha něhy, trocha sportu... a pak jim to prdlo.

 

Svinula se do náruče a dala mu pusu,

pak šli zpátky trápit játra za hranici vkusu,

zítra totéž a pak také, pak musela domů,

zůstala však v jeho mysli, světe div se tomu.

 

On se tomu samo sebou bránil v jednom kuse,

seznámit se s kráčmerami a s dalšími musel,

jeden pokus, druhý pokus, tohle všechno mění,

velká prsa nejsou všechno, pokusy se cení.

 

Za pár týdnů setkali se, do mekáče zašli,

žvanili a na kupónech úchylárny našli,

pomlouvali a smáli se manželovi - kašli,

kdyby slyšel, co tam padlo, hodil by si mašli.

 

Přese všechno zdálo se mu, že je mu s ní hezky,

když ho od ní zrazovali, pouštěl hromy blesky,

ještě dvakrát viděli se, řekla, že chce zase,

od té chvíle se to zvrtlo, propad' její kráse.

 

Ať se stalo, co se stalo, její zájem mizí,

on nechápe důvod, účel, náhle jsou si cizí,

od té doby změnila se, na mejdanech hýří,

on s tím mnoho nenadělá, žula se s tím smíří.

 

Nekončíme negativně, byť už to teď vázne,

párty hrady, svíčky, tance, všechno bylo krásné,

jednou zase potkají se a pak srdce buší,

...a pokud ne, tak nevadí - „já nevím“ zní v uších.