Jsem mlha
jsem dým
jsem skleněný písek ze střepů
protože se od konečků prstů
měním v prach
šššš
Roztáhnu paže
a rozpadám se do větru
bere mou kůži
mé vlasy
slzy z očí
Konečně
mizím
jako ten sníh
hnaný ledovým dechem
po nekonečné pláni
Světlo je
daleko
a skryté v mlhách
skryté v závějích
mého těla
a
dávno
a hluboce
pohřbeného pláče
.
.
.