Jsem?

Teď? Kdy se to nejmíň hodí?
Ano teď, vlastně se objeví, kdy se jí to hodí
nelítostná mrcha.
Představuji si ji, v podobě černého havrana s černými modře se lesknoucími perutěmi
a velkým ostrým zobanem,
klove a rve mi kusy masa z břicha,
za mou nenasytnou touhu
po jediném bohatství ... lásce.

Vyměnila jsem za každý každičký střípek lásky skoro všechno,
už mnoho mi nezbývá,
nemám skoro nic, vykoupení, vlastní odraz na hladině vody
ještě jednou přiletí a dám i to poslední,
hlas mého srdce....slyšíš? Ještě bije?
Naslouchej mu, buď k němu přívětivý
věř.....
až příště přiletí,rozlije se a vše se zbarví do ruda,
jako ten kvítek vlčího máku na kotníku,
pak se naplní i jeho poselství.