Vzpomínání

Vzpomínám na tváře lidí z mého života.
Z doby kdy mě nic netrápilo.
Kde mě strašila večerní obluda.
Když v pokoji světýlko nesvítilo.

Vzpomínám na chvíle smíchu a pohody
s vděčností dítěte.

Na světlý okamžik zvuků a vůní,
které si mé srdce vybaví kamkoliv se hne.

Dospělost je jako nemoc,
při které člověk touží být dítětem.
Vrátit se do chvíle, kde ho nic nebolelo,
kde stačilo být se svým nejlepším přítelem.

Kde stačilo postavit hradbu z prostěradla
a svého věrného plyšáka jmenovat "generála".

Kde nevládl nepokoj, zlo ani přetvářka.
Kde byl však mír, klid a bezprostřední láska.