Slýcháváš občas ty ozvěny?
Jak jsou zlehka, zlehka vpouštěny
Do tvé mysli?
"Nemysli na to."
Říkali mi nesčetněkrát-
Prej že se stalo, co mělo se stát.
Srát na to.
Sama sobě kat.
A ten hlad. Ten hlad,
Co zabíjel,
Mě nabíjel,
Energií,
Přibíjel k životu.
Přede mnou a po mně,
V té tmě mě chtěl,
Dál od něj,
Strach,
Spěch,
A útěk.
Sem tam pád.
Pár zlomených srdcí.
A stále ten hlad.
Chlad.
Sto let mi trvalo,
Všimnout si,
Že život běží dál.
.
.
.
.
Celých sto let to trvalo.
Nebýt toho, svět by se trochu zpomalil.
A jinak by se vůbec nic nestalo.