Létám sem a tam,
trmácena časem, uhoněná.
Těžko se dýchá v poutech nejistoty.
Jedno slovo definuje nynější život můj "extrémní".
V hlubinách propasti, tak výšinách univerza denně se nacházím.
Přitahuji spontální výbuchy okamžiků "dobré i zlé" formujì mou bytost.
Pokouší úděl, mou cestu klikatí, zázraky vytváří, zkouší mě jak zachovám se
v situacích peprných.
Dnes sděluje mi
nápadený notebook virem,
vlak před nosem ujetý.
Zastav se.
Vypni.
Nech plynout volně čas,
pozoruj okolní ruch a šum.
V rytmu klavírních sonetů kavárenských,
pojených saxikem a trupkou v hlavě rezonující.
Očekávajíc vlakového spoje pro uzdravení elektronického parťáka.
Do Namasté jógu procítit.
Uvolnění proudí v harmonii naplnění.