Viděl jsem člověka na střepy,
rozbitý o vlastní tváře,
pořezán o živou naději,
slepý prý slepého neslepí,
přesít tak slunce na Sahaře,
otisknout stopu v závěji
Můj vlak už dávno jel,
koleje vepsaly spirály do žil,
popel a prach a svlečená bída,
půl jsem se zapomněl,
zpola jsem ožil,
srdce mé zkornatělá slída
Tiká si hodinou zpáteční,
soumrak zrak zkonejší,
orel spí potmě,
zpívám si nešpory páteční,
umírám pro činy včerejší,
Láska je monogram skromně
vyrytý v rámě pro jabloně
.....ta nesmělá láska...nedávaná na odiv....o to silnější a pevnější....
.......zahřívající zevnitř a oživující......Ji.
03.03.2017 18:38:06 | jitoush
inspiroval jsi mě Jiří, tak prosím přijmi dnešní básničku věnovanou Tobě shovívavě :-*
pro mne jsi velký a nadaný umělec ST :O
01.03.2017 18:10:13 | Malá mořská víla
Děkuji Ti, Vílko, jako bys promluvila mými ústy o Tobě. Je to pro mne velká pocta, děkuji za báseň
26.05.2017 15:54:52 | Akrij8