Pocestný
Pocestný
Odkrojil pravdu z kraje úst,
poskládal jitro z papíru,
nadepsal poslední začátek
pět minut před koncem,
déšť prsty bubnoval tiché blues,
nejlíp se umírá pro víru,
zkusil se ohlédnout nazpátek
naruby obrácen.
Sklízel prý víru z jablka
a lásku ze zahrady,
pěšinkou stříbra kráčel čas
pod bosou kosou řádky číst,
naděje ukrytá do jadérka,
v paměti probouzel vino(hrady),
modlil se vždy, když usnulas
za neopadaný list.
Vykročil nahlas za tichem
křičelo v koutě osamotě-
krákavá samota s křídy vran,
krása jíž nahmatáš potmě,
život je loukou s nádechem,
duše je prý forma v hmotě,
bolavost Kristových ran,
chodívá oděná skromně
do života
Komentáře (33)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
VELMI HLUBOKÁ A ZRALÁ K ZHUDEBNĚNÍ :-)
29.06.2017 16:20:02 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
Děkuji, rosičko drahá.
29.06.2017 16:26:22 | Akrij8
:-):-):-*)
29.06.2017 17:46:06 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
Píšeš nádherně Jiříku, ráda Tě čtu!
21.06.2017 21:32:55 | Nikita44
Děkuji Ti, Nikitko, to já Tebe také. Vážím si toho, děkuji za Tvou přízeň. Jirka
22.06.2017 13:25:40 | Akrij8
nejlíp se umírá pro víru,
a ta poslední strofa mě oslovila nejvíce
/nádhera..
20.06.2017 21:18:52 | Stavák
Dýchá z toho všemi póry naděje, a to se mi vždycky dobře čte - zvlášť, když je to podáno tak životně a neprvoplánově... Moc hezky, Jirko! :-) ST
20.06.2017 10:31:08 | Amonasr
..a rány skryty pod srdcem...:-D* ST*
19.06.2017 09:59:44 | Frr
Tam jich bývá nejvíc, ale možná, že už je je pak člověk nese statečněji. Děkuji Ti, Jiří
19.06.2017 10:13:25 | Akrij8
Celou báseň jsem si myslela, že jde někam jinam:) Ale on věděl, kam jít - líp než já. Super:)
19.06.2017 08:38:42 | Ragnell