Až budu odcházet, zapomeň na jméno,
bez něj jsme jen němé zašeptání,
jen střípek do rámu, v bezesklí,
hladina zčeřená tichem,
býval jsem Tvé vztažné zájmeno,
hlasem, jenž zvonkohru rozezní,
podpatkem políbím předpeklí,
když procitám novým hříchem.
Všecky mé dny jsou celotmé,
světlo mi vpila touha z hvězd,
násobím vlastní sedmé pády,
vstávám dál polámaný,
můra mne nelíbá poprvé,
těžké je vlastní tíhu nést,
třetí strofa..
scéna z Pána Prstenů, "rodiče by neměli pochovávat své děti.."
16.07.2017 19:48:11 | Stavák
Krása.....ST
07.07.2017 22:33:03 | Húrin
....Jiří,dojímá mě to,ne sentimentálně,ale tou opravdovostí,tím,co
právě prožíváš.....poezie......dotýká se.....posílám pozdrav od srdce...
.....Ji.
03.07.2017 05:35:20 | jitoush
..když stéká rosa rozednění do očí nových prozření****nádherný text Jiří*ST* :-D*
03.07.2017 00:59:11 | Frr