Kalendář

Parkety políbil prach a kroky

neumím odezírat jitro

v hmatu mám obrysy beztváří

a v hrdle uvázané jméno

vteřiny zestárly na roky

jež vmodelují nitro

vzpomínky myslí na dětství

na nezataženo

 

Dívám se včerejšku do oken

stále má Tvoje tváře i hlas

smíchem voní v podhoubí

a cinká sklenkou režné

život je do míče zaoblen

prý každá svíce ztratí jas

roztaví pírka holubí

a všecko je to běžné.

 

Dneškem jsem popravil kompromisy

zmoudřel jsem o den nazpátek

zítřek má tisíc a jednu tvář,

čas odměřuje kroky

nesu si v sobě Tvoje rysy

život je škrtnutí zápalek

očima trhám svůj kalendář

od první do poslední stránky

 

nezapomínat žít