na hlubinu

uvrhni mne znovu do těch hlubin
uchop svou nekonečností
ať opět cítím mráz co bodá
nejen po zádech

ale hlouběji
a hloub

až tam kde puká srdce
kde nejde uniknout
vždyť člověk není pouhý bloud
ani přelud v řece

odetni mě od pupeční šňůry
ať ta hra už jednou provždy skončí
ať mohu přisednout
k ohni který tančí

praská
jiskří
spaluje
taví
té lávy proud
co tuhne jako v žilách krev

uvrhni mne znovu do svých hlubin
ať opět cítím života tep