smířit se se sebou
smířit se se sebou
to to zase trvalo...
konečně navečer
se se sebou opět smiřuju
tentokrát
na šikmý střeše bez rozpaků
pode mnou kříž z křižovatky
plnými doušky vdechuju odér
zapadajícího slunce v rauši odevzdání
při výdechu se tiše snesu pod zem
a jako vykradač vlastního hrobu
si pod víčky unavnejch očí
odnesu trny z vykrvácený růže
kterou tam zapomněla
roztržitá hrobnice....
Komentáře (24)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
...je dobré chodit spát smířený......se sebou samým...........Ji./úsměv/
06.01.2018 17:26:56 | jitoush
Frr...není to vůbec lehké se usmířit se svým já. je to sakra výzva. kolikrát člověka přepadnou při tom smiřování pochyby, potom vztek, a nakonec - tichá odevzdanost...alespoň já to tak mám. a nakonec - člověk zjistí, že je na celé svoje já úplně sám. a může mít kolem sebe hafo nejbližších...moc se mi líbí! **ST**
05.01.2018 06:54:14 | Anděl
předpokládám, že ta hrobnice byla krásná...
05.01.2018 06:40:29 | Laika
nevím, ale určitě byla opilá :-)))):-D*
05.01.2018 09:59:04 | Frr
nikdy nevíš... co zanechá stopu :-)
05.01.2018 20:50:41 | Laika
fakt..je to až na pováženou a člověk se z toho nevymluví i když zasetý mikrosémě po sobě likviduje sebevíc...už se nikdy neodestane***:-(( :-D,
až časem zapomene-je-li to jen "smgová záležitost".. vyvětrají jí až zas smogáče odjinut***
05.01.2018 21:48:54 | Frr