Sám a sama
Sám a sama
Rozezním svou pomalost
rozněžním sebe a nezrychlím
pak v dechu vdech
brnění až v konci mého světa.
Dlouze zním s ním
Sním.
Nesmělý vhled
do noci vplétá léta
všechna dech zatají
kříže na zádech.
V průchodu stromořadím
odraží se každá čistá věta
světlé vlasy s vánkem vlají
a co v rukách doteků je
co asi špitnou potají?
Na růžích s vůní neustláno.
Tak bázeň žeň!
Žeň Země
na počátek řadím
prý na zítřek je zaděláno
chlebem se sytí zbylá naděje.
Komentáře (13)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Víš, co je moc fajn? Že člověk může milovat život pro básně. Díky.
02.10.2018 18:03:20 | Iva Borecká
....děkuji za nahlédnutí,Ivo.....ano v básních se snad odráží život,
jak jej člověk prociťuje...někdy se to podaří zachytit ve vší plnosti,
jindy se člověk jen letmo "otře" o to podstatné......jo,život....
...."za trochu lásky šel bych světa kraj"........Ji./úsměv/
A chci si udělat čas,abych více přečetla z Tvé tvorby.....stojí to za to.........bezpochyby...
02.10.2018 20:21:44 | jitoush
sním či bdím...
realita nebo jiný svět
poskládám pár neholených vět
kde padají větve v řadě,jedna za druhou...prosím o drobky
Krásná,plná něhy,díky za ni!
15.02.2018 20:52:04 | Danger