toulám se
tvou znuděnou komplikovaností
a předstírám přítomnost
✴✴✴
lžu tobě i sobě
včerejšímu lijáku
sobotnímu ránu
manželské posteli
dennímu světlu
posekané zahradě
uvězněná ve slepém střevě
čekám na znamení
✴✴✴
zodpovědně v poslání
uklízím šuplíky
plné otazníků
NADECHNOUT!
CHCI SE NADECHNOUT!
a rozkopat ten nemocný ostrov
falešných jistot
... zní to jako manželství ...
... i takové je života podobenství ...
... nebo je to ta chvíle ...
... kdy sundáme si růžové brýle ...
... a ostrůvky štěstí? ...
... na které já věřím ...
... jsou slova co rozjasní naše tváře ...
... bez dnů bez kalendáře ...
24.05.2018 11:08:35 | Marcella