Motýli

*
Dnešní den motýli zmateně létají,
zasáhl je ten pocit bezmoci,
ví, že jsou na úplném okraji
a nemohou skutečnost přemoci.

Letí vstříc falešné obloze,
ví, že tam řešení není,
vypadají až moc uboze,
nediv se, jsou realitou otřeseni.

Když podívají se dolů,
vidí velikou poušť pustou,
jejich srdce plná bolů
vytváří tu atmosféru hustou.

Velbloudi po poušti chodí si tiše,
jakoby neměli o ničem ponětí,
jsou jako součástí té nové říše,
velmi rychle si zvyknou, vzápětí.

To motýli chtějí najít ven cestu,
vzdávat se nemají v povaze,
ví, že tím nevyhnou se trestu,
ale to vědomí zůstane v obraze.

V obraze před očima snílka,
když na něj kouká, zamýšlí se,
stačí mu jen opravdu chvilka
a vše zaznamená v rukopise.

Ten stejně nikdo nebude číst
a když ano, tak to nepochopí,
tím si je snílek naprosto jist,
proto svými sny se opět obklopí…