Rekviem pro panenku

Ještě včera
byla jsi holčičkou...
Byla jsi holčičkou
sladkou a maličkou...
Však vítr ti přes noc
poházel hračkami
po celém pokoji
celou tě rozcuchal
sebral ti všechny sny

A co hůř!
Tvůj plyšový medvídek
chtělas ho ochránit
tak moc...
Tak moc
tisklas ho
chtělas jen
jen...
aby byl tiše
teď má díru v břiše...
A panenka v domečku
je sama...
sedí u stolečku
schovává v slzičkách
do dlaní hlavičku
čiší z ní beznaděj...

Taky neutřela prach
Nevynesla smetí
Taky neudělala nic dobře
Je prý zkažená
a moc zlobí

Utřeš jí slzy
říkáš
bude to v pořádku
Neboj se
Jednou...

Snad brzy...


Že prý je tu pro tebe...
že seš jeho holčička
Tak ne abys brečela
Jinak dostaneš
Prý abys věděla
co se nedělá...
Bojíš se rána...
Bojíš se večera...

Když zas uslyšíš
Hádku
Rány
pak vzlyk...
Když cvakne klika u dveří
schoulíš se
ještě víc...
S medvídkem v náručí
už to ani nebolí
Ne jako poprvé...
Den za dnem
Noc za nocí...
Stal se z toho zvyk...

Ráno ptáš se pohledem
Proč?
Však vidíš jen
Dvě vyhaslé oči
Co do země se dívají
Chytnou tě cizí ruce...
až tě to zabolí
A ústa špitnou
Mlč dítě..
Mlč!
Bude to tak lepší...

Co se to stalo...
Kdo je ta paní....
Vždyť přeci...
Pamatuješ si to moc dobře
Ty oči...
zářila z nich láska a radost
Ty ruce...
ke kterým jsi chodila pro pohlazení
Ta ústa... jež rozdávala smích
a nejsladší polibky...
Vždyť přeci...
byli jste tu tak šťastní
sami dvě
byla to ta nejkrásnější a nejhodnější
MAMINKA...

Všechno se změnilo
tenkrát s podzimem
Pamatuješ si to moc dobře...
Spadané listí...
Panenka v domečku
si s panáčkem zpívají...
A medvídek chlupatý
brum...brum...
Chytáš ho do dlaní...

Pak přišel ten vítr...
A zůstal vát...

Tolik podzimů...



Dnes v noci byla jsi tak moc neklidná
Hlavou ti proběhly
všechny ty dny
Moc dlouho hledalas záminku...

I dnes ráno
Chtělas ještě mluvit s tou holčičkou....
Zeptat se
kde ztratila všechny své sny...
Říct jí
Neboj se už...
bude to v pořádku...

Tvůj pohled utkvěl
na krabici na skříni
jak dlouho už tam je...
Sfoukla jsi z ní prach...
Musela jsi si z ní něco vzít

Je ještě šero
otevřela jsi okno
v chladném podzimním ránu
je cítit tlející listí
Cvakla klika...
Lekla jsi se...
Ne...
Už se víckrát neschoulíš...


V prázdnem okně
záclona poletuje
zvedá se vítr...

A na podlaze...
Leží panenka
a starý špinavý medvídek...