rozhovor

život má být rozhovorem
povídáme si tedy spolu
beze slov

tobě to vůbec nevadí
naopak nejlíp se hladí
tichem souzněním

když přijde smutek
který bodá tam uvnitř
a je už k neunesení
podáš mi hebký kapesník

mlčky pobídneš
vyplač se

zvolna rozkutálí se slzy
které byly k neudržení
zvedne se stavidlo
a znovu se dýchá mnohem líp

zavlaží mou zem
jako již tolikrát
někdy čeká člověk na déšť
jako na smilování boží

kdysi mi řekli že neexistuješ
a já si s tebou dnes
mlčky povídám
je to tvé Slovo
oproti našim slovům

vlastně

tvé mlčení
naslouchání

nám


těším se domů
jako malé dítě
hluboce se nadechnu
jsi se mnou

znovu ten mír
překračujeme spolu
práh rodného domu

jak jen jsem na tebe
mohla zapomenout
domove můj nejdražší

na malé zelené oprýskané
židli sedí stařenka
před sebou hrnek bílé kávy
naproti ní čeká druhý
ještě nedotčený

vítáš mne slovy
posaď se a povídej
tvé hnědé oči se na mne
zase široce usmívají

a tvé ruce
jsou též
jako tenkrát
byly

pod tvými křídly uléhám
ve stínu perutí
má domovino
znám tvé jméno

zmýlená neplatí