Dvě strany lesa

Chceš-li v klidu něco si promyslet,

radno je vydat se v krásný lesní svět.

I když ztratíš matku a ženu spolu s ní,

zde vše aspoň trochu odezní.

Ta síla tichá prastará,

hlubiny srdce otvírá.

Lepší já na povrch vyplouvá,

v hrudi balón svobody se nadouvá.

Klid a mír a důvěra

ze všeho zeleného vyvěrá.

Když zastavíš a posloucháš,

řeč moudrou tichou v hlavě máš.

Než vejdeš, o vstup požádej,

za návštěvu se pokládej.

Jsme totiž mladší, menší a moudří mnohem méně,

snad řekl jsem to podstatné – aspoň víceméně.

                                   

X

                                   

Stezka mizí, jak blížím se k lesu,

zbavuji se veškerého stresu.

Vstupuji dovnitř kolem stohu klád,

hlavou mi prolétne, že chce se mi srát.

Domů šest kiláků, kurva drát,

ten hruškovej kompot neměl jsem žrát.

U „Nedělej nepořádek“ značky,

hovno mi vjíždí do zatáčky.

Skopávám kalhoty a do křoví lezu,

mech pode mnou dostává barvu rezu.

Lejna jsou teplá, a jak říkám rezavá,

prdel je po nich pěkně mazlavá.

Drobná zvěř prchá, kolem se line puch,

bože, co bych teď dal za lopuch.

Obětuji trenky a zadek si utírám,

borůvky vesele při tom pojídám.

Trencle zakopu – to se přece sluší,

ale kolem mne množí se roje muší.

Odcházím tedy dosti chvátajíce,

jdu ještě líčit pasti na zajíce.