vaše něžnost tu ještě
chvíli zůstane
ač musel jste již jít
lůžko zastlané
dýchá vaším dechem
řekli
že musel jste již jít
čí hlas
vám tak neodkladně
zavelel
nebo něčí tichý krok
přišel vám naproti
mlhu rozestřel
vaše něžnost
každou dálku překlene
políbení rukou
vděčné pokorné
Když tě čtu citim pokoru
Pokora je darem, který dáváme sami sobě
Jsme-li toho schopni, jsme na nejlepší cestě, která
nás za předpokldu náležité pokory, dovede k
rozpuštění ega
Pokornē za st
22.11.2018 08:20:46 | CeP
.....až se tají dech.....Ji./úsměv/...
20.11.2018 22:02:25 | jitoush
já vím , Jitunko ... ty jsi dechu paní ... Tobě se i květy klaní ...úsměv.z.
22.11.2018 19:22:40 | zdenka
a též tahle Tvoje báseň je pokorná....mám se co učit...jen ale abych k tomu našel v sobě sklony...ST* :-D*
20.11.2018 20:37:04 | Frr
Loučení ... to uvědomění si čeho vlastně, vždyť konečnoST ?... je omyl :)
20.11.2018 19:02:25 | Malá mořská víla