Osud

Starý rytíř ve zrezavělé zbroji
táhne na zchromlé herce
pustým krajem.
často je oba
všechno bolí.
Buď vítán můj osude!

Jindy zas potkám mladíka,
co zvesela si píská,
na sebe díváme se upřeně,
tak z blízka,
úsměv je naším pozdravem.
Buď vítán můj osude!

Osud se stal mým přítelem,
co provází mě věrně,
od narození.
až ke hrobu.
Zlobit se na něj nemohu.
Buď vítán můj osude!