Lehkost

Ve vlnách lidských těl

proud ji odnáší.

Daleko od světel majáků.

Daleko od pláží.

Nechť vlny si s ní hrají,

však ona už se nebrání.

Ať vysvléknou ji z šatů

a nahou nechají.

Hlava z vln se ji motá,

vše v jeden tvar ji splynulo.

Ve tvar moře,

jež konce nikde nemá.

Cítí se tak moc osamělá

v kolemplující apatii.

V lhostejnosti mořské

najednou posmutněla.

Potápí se.

Padá ke dnu.

Tak lehce, jak lehká byla,

za což byla odsouzena.

Odouzena za lásku, jež

najít nemohla.

Tu, o které vždycky snila,

pro kterou se časně z rána,

zas ve vlnách utopila.