Stejnostejna
Stejnostejna
Zlomený jsem v pase
kouzlit a okouzlit zapomnělas
měsíc ironik
smíchy válel se po zádech
když dumáš nad svým prémiovým klínem
chceš normální zrcadlo… v šedém rámu
na míru… abychom se spolu vešli
abychom nějak vypadali.
Vím
někdy i panna noci slunci zalže
někdy pod korunou králů
kadeř živoří
ale milenky lámou ze srdce kámen
hlad svlékají
nekrmí jej zemskou tíží
nesmýkají holítky břitkých slov
až z depilace úcty zebe.
Má žena v permanentních kalhotách
za pětikilo černé nehty fantazie
usedlá rána u snídaně
drobí mrtvolkám dnů.
Až opět jak Ikaros vzlétnu
milenky neopouštějte mne!
I s dynamikou těla Vitruvia
když zřítím se, zemřu
ale žil jsem… s rukama navždy rozpaženýma.
Komentáře (34)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
“ ... že mé vyčerpané oči
nevidí než památky sluncí...“
tak si tak odtušuji, že jste se ke svým letům rozběhával i pěkný kus cesty s hlavou pod vodou
a přece se dál lítá–zatímco se točí–viďte?
Rád jsem prolistoval vaším zaprášenějším
20.01.2022 16:48:09 | Nevyhledáš
Opravdu překvapivé, že až sem jste došel a prachovkou oprášil. Díky za to, a stejně tak, i za trefný komentář.
20.01.2022 21:47:42 | šerý
homo vitruvianus
tady dělá rámus...
aspoň něco jsem se dověděl
ba ne, Ty víc jsi mi toho pověděl...!
jen tak dál...až do konce...zdravím Tě, šerý...m
17.01.2021 15:41:04 | mapato
I já Ti Mapato, přeji dobrý kurs a jen dobré letové podmínky. (I když, již máš*)
Díky, příteli.
18.01.2021 17:39:14 | šerý
Nádherně vystavěná oslava rozmanitosti barevného žití dnů svobody a volnosti muže, ve které neutuchá touha odklonit se od šedi ubíjející a malé stejnostejnosti a zmizet z normálního zrcadla do prostoru, kde ano, žil jsem a budu, ty ruce rozpažené do posledního dechu, a po přečtení mi nekontrolovaně z úst ano, chci to. Tedy krásné obejmutí šerý … nalils do žil … skoro by se ani nepatřilo číst ji v adventu pokorného očekávání, a přesto, tak mi "bodla". Ordinovat si ji budu z oblíbených místo recepisů (až v pase budu zlomená).
15.12.2020 10:16:26 | Vivien
Tak to mě potěšil Tvůj koment a cesta až sem. Pro mě partnerské vztahy - a potažmo i mezilidské, jsou zajímavá literární témata. Však to anoncuji ve svém profilu.
Když našim rodičům a prarodičům postupně ustupovala zamilovanost, tak zůstal zvyk (takz. láska,) úcta (!) jednoho k druhému a odpovědnost k rodině. Dnes se už úcta tolik "nenosí" a odpovědnost už vůbec ne. Je snadné se jeden druhému zprotivit a rozejít se! Když zamilovanost vyprchá zůstane jen ten jistý vyprázdněný usedlí zvyk stejnostejna. Opustí nás partnerská fantazie, kreativita a snaha "čarovat" a okouzlit. Ten vztah, vlasně ani nikdy nezačal, když se na něm celoživotně nepracovalo!
Nemám rád kategorické stoprocentnosti (všichni, vždy.) Tak samozřejmě, že to neplatí vždy a dobré příklady se najdou. Ale ta mašinerie života ukazuje, že ten směr k izolovanosti lidí (a raketový nárůst imitací partnerských nezávazných vztahů "přijdu-odejdu") je viditelný. Proto dnes přibývá (raději) svobodných matek, které si nenajdou mezi "mamánky" odpovědného muže. Proto si muži nenajdou mezi emancipovanými dívkami, které si myslí, že mají na to, aby si zasloužil bez kompromisu jen Ideál dobře zaopatřeného a uspěšného krasavce. Být s někým šťastným není žádná kdoví jaká věda. Ale nesmí nás opustit kreativnost, fantazie, úcta a odpovědnost... a pracovat na partnerství děnně... na tři pracovní směny.
Děkuji moc Vivien, za pěkná slova*
15.12.2020 21:17:04 | šerý
Asi když SRDCE je, tak bolí, ať už u muže či ženy.
Ten kdo láme jej jak drobenku na koláč z žuly, ...jj. Hodně smutné. Ale ZASE ten básník zde ;-), to napsal od srdce a procítěně. "ST" copak s tebou je? Utichl jsi zde a je to škoda.
06.04.2020 01:34:28 | jenommarie
Přečetla jsem si jí ještě
a podala jiný obrázek, než prvotně.
Jistě ještě ta náruč někoho s láskou obejme.
Stejně je zvláštní,
jak si musí člověk nechat ty SLOVA dosedat. ;-)
.. Jsem teď nespavec..tak se nediv. A opatruj se v této době.
06.04.2020 02:20:20 | jenommarie
Mimochodem .. ST .. jako vždy plně zasloužené. Opravdu klobouk dolů. :-)
05.03.2019 21:09:43 | Jean-Paul Simon
Milý kolego, proč mám opravdu vždy pocit, že Tvoje báseň je opravdovým uměním? To je prostě dech beroucí nádhera. Já se těšil na Tvoji novou báseň, jako malé dítě na Vánoce! Moc Ti za ni děkuji! ;-)
05.03.2019 21:08:51 | Jean-Paul Simon
Milý komentář, Jeane. Ale tak si nezasloužím. Být dobrý, tak budu publikovat a vydávat. Už nemám ambice! Moc Ti děkuji, za povzbudivá slova.
05.03.2019 21:50:54 | šerý
Jakobychom bydleli všichni pod jedním chapitô :) ST
04.03.2019 22:18:04 | Malá mořská víla
To je pravda. A nad námi strop proměnlivého nebe. Děkuji za postřeh, Malá Mořská Vílo.
04.03.2019 22:35:49 | šerý
Ta je! ST! ;)
04.03.2019 11:18:46 | Aura
Prima hodnocení. Děkuji moc.
04.03.2019 17:27:54 | šerý
chtěla jsem tím vyjádřit: toto je u mě poezie, pravá, v nejlepším slova smyslu hutná a koncentrovaná, každé písmenko na svém místě. Kvalitka! Úžasná! Ach a ty mrtvolky dnů!
06.03.2019 21:16:37 | Aura
To si nezasloužím... taková příjemná a milá slova! Vážím si Tvé pochvaly. Jestli zítra bude pršet, tak mě do namyšleně pozvedlého nosu naprší... chi, chi. Ještě jednou. MOC DĚKUJI.
06.03.2019 22:45:03 | šerý