(první)
(první)
Prsty jako deště kapky
Dopadaj na bílé klapky
A v černém stínu půltónů
Od pouličních neónů
V půlnočním taktu kreslím si
Mé sny v tom dešti tančící
Mé sny v tom dešti poznání
Bolestný trest za doznání
I touhu v dětství ztracenou
A zlost! Když krev mám zpěněnou
Pak vděk za náruč tišící
Jediné mezi tisíci…
Komentáře (14)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
melancholicky se nechám unášet a cítím touhu znovu vzlétnout...
dobré ráno a hezký den :-)
30.05.2019 06:46:28 | Danger
... no ale když si to čtu potřetí, tak už tomu asi začínám trochu rozumět :-) Takové vyznání řekl bych.
28.05.2019 15:04:37 | lonewolf
Přidávám se k těm, tomu se tvoje verše líbí. Chválím tvou báseň a dávám ST. Daniela z Prahy
27.05.2019 19:35:42 | danaska
rapsodie v černém-líbí se mi..
dobře, že nedáš na "Nadrozuma"..to by Tvá skladba čvachtala v blátíčku bezradnosti.....ST* :-D*
27.05.2019 12:42:11 | Frr
Ano, bylo by špatné psát básně jen aby se líbily.
Básník cítí nějakou hodnotu, kterou chce ukázat, předat. Něco je z hlediska té předávky "riskantní" i má smysl zde říkat "vyšlo-nevyšlo".
27.05.2019 09:52:25 | Karel Koryntka
Ta slova nejsou moc vhodná, nedrží, "nelepí" aby se tak řeklo. Již v prvním řádku obrazem prsty=kapky deště riskujeme, že to nevyjde. (že to bude sice obrazné, ale divné, nepřiléhavé) Co neprojde zaručeně jsou ty "pouliční neony" - to padá úplně z marsu, bez souvislosti, tam čtenář odpadl.
Buď příště v obraznosti spíš skromnější, a obsahově výstižnější. Nejlepší obrazy vznikají, když básník sleduje obsah, když vlastně jen mluví.
27.05.2019 07:56:45 | Karel Koryntka
Díky za reakci.
Pokud mohu reagovat i já - Riskovat, že to nevyjde?
Básně se přece nepíší proto, aby to vyšlo... aby se zalíbily.
Víte - třeba ty pouliční neony - Ne vždy to musí být přirovnání "za každou cenu"... je to třeba vzpomínka, která tam zkrátka patří pro zachování prožitku.
27.05.2019 08:48:22 | PATA