Pro Martinu

Zrcadlo kdo v zemi zdejší
Musí (chce) být nejsilnější?
Oči jako pomněnky,
Otázky a domněnky...

Obdiv, co se mění v strach,
Láska skrytá v obavách.
Co chceš musí udělat
Kdo bojí se i kdo má rád.

O tobě co pomyslet si
To si leckdo není jist,
Jako v knížce otevřené
Nesmí ale nikdo číst.

Když něco neklape,
Málokdo tuší,
A spíše nechápe,
Že snad smutek sluší...

Unavená chceš mít klid,
hlavně už nic neřešit...
Rušit tě kdo jenom smí?
Nikdo, i královny spí...

Každý den vše se mění.
Nám někdy stejné zdá se
Co bylo včera není
Už sama nepoznáš se...

Pro prachy, lásku a krev zradí
Většinou i ti, co měli rádi.
A tak naučíš se lidi znát
Jim naschvál se usmívat.

Teď a vždycky hrát si,
Jak na to už víš...
Tak silná připadat si,
A tím už vítězíš.