Anotace: Odmykám sněhem zavátá vrátka, měsíc mi svítí na cestu... Dům tiše dýchá do pozlátka, které se sype v šelestu...
Kočičí mámení
Odmykám sněhem zavátá vrátka
měsíc mi svítí na cestu
dům tiše dýchá do pozlátka
které se sype v šelestu
Jemného větru v korunách stromů
dlí tu tři staré jabloně
jak velké kotě vracím se domů
a vzduch je stářím provoněn
Pohladím jej a s něhou vrátím
do proutěného košíku
honem se zachumlá ke své máti
i já už beru za kliku
Chodba je plná jablečné vůně
v kuchyni slyším známý hlas
a malé kotě ve mně stůně
když probudí mě ze sna mráz
....Vnímám,že je od srdce....ne jako.....ale od srdce.....je Tvá a svá...
......opravdová....Ji./úsměv/...líbí...
05.11.2019 23:03:31 | jitoush
To "kočičí mámení" je mámení kočičího zlata, kterému básník podléhá a snaží se básničku udělat jako hezkou, jako drahou, vyrobit ji. A ono to jde, jenže básnička vyjde umělá a falešná, nebo jak to říct... prostě je to vidět, že slova jsou jen načinčaná aby to vyvolalo jako potěšení. Ale nemluví.
Je mi jasné že s tebou nehnu a nejsi v tom zdaleka sama, ale tvůj přístup je chybný.
03.11.2019 12:21:15 | Karel Koryntka
To je taková krása! Vrátit se domůůůů :*) Aspoň na malou chvíli cítit tu vůni, ty zvuky......hlasy máminy :( To mě dostalo! A zrovna na dušičky tohle musím číst! Dík :*)
02.11.2019 18:29:14 | Divíšek.
Zamilo, je mi milo že po tak dlouhé době si opět mohu zarecitovat Tvé pěkně vyvedené básně. A dnes... hravost jemnosti*
02.11.2019 15:36:18 | šerý
Vůně domova.Ten pocit štěstí z básně číší a zároveń melancholie.Představuji si takovou tu malebnou chalupu - na dědině a krásnou přírodu všude okolo...a kotě u kamen přede...spokojeností...v teple domova.
02.11.2019 14:20:48 | Krahujec