Anotace: Tato báseň pojednává o tom, že spousta pocitů nám může pomoci jako náš průvodce, nebo nám taky mohou přerůst přes hlavu a začít nás ovládat, či uvrhnout do bezvýchodnosti. Báseň lze citovat jen první strofou nebo i oběma, pak nabývá docela jiného významu.
Nevidíš mne, neslyšíš mne, nevnímáš mne.
Až mne ucítíš, -
neubráníš se mi!
Koho ve mne - můj nositeli zříš?
Vol moudře
mou úlohu v tvé zemi!
Nabídnu ti štědře -
ruku, pěst i mříž.
Šeptám tiše, prosebně, věčně:
"Smím o krůček blíž?"
Chceš-li, stanu se
dopravodem tvých cest.
Kamkoli žádáš mne,
ochotně počnu tě vést.
Nechť na tvé přání,
vstříc dálným vodám
vydejme se plout.
Tu ztraceně své pošetilosti prodán,
jaktěživ nepovolím -
otěže - tvých sevřených pout.
Dobře, zkusím být příště srozumitelnější. Mě jako autorovi to pochopitelné a ucelené přijde, ale na čtenáře může být pravda, že to působí jinak. Určitě se vašemu doporučení nebráním. Ono to právě má být trochu abstraktní, aby si každý v tom mohl vybrat to svoje.
16.11.2019 20:57:35 | ToMáš Tady
Mně se líbí když básník uvede takovou dlouhou anotaci a dokládá tak, že o básni přemýšlel a dává návrhy jak jí rozumět. To mi přijde odpovědné a jako známka že nepráší jakkoliv, aby pak řekl ..no je to báseň, kdo nechápe je blbý jeho chyba..
Nicméně z vlastní básničky jsem nenabyl ten dojem o jakém se píše v anotaci. Připadá mi nesrozumitelná. Básnička by měla čtenáře získat sama a vyvolat v něm přesně ty úvahy, které předesíláš, i kdyby anotace neexistovala. PAK by byla slova účinná a básník má splněno. Takhle konstatujeme že jsme cíle nedosáhli. Jsi-li nakloněný doporučení, mluv příště mnohem otevřeněji a jednoznačně. Myšlenka o dvojí povaze tušení a instinktu (dobrý sluha - zlý pán) je pěkná, může dát dobrý výsledek.
16.11.2019 08:30:58 | Karel Koryntka