Všichni jsme stále
ty malé vystrašené děti.
Dobře víme, že musíme jít dále-
hledat v světě nějakou naději.
Někdy se jde k osudu hůř,
jindy lehčeji a s noblesou.
Občas žena jindy zas muž,
kráčí poraženě, kam nohy ho nesou.
Stává se v žití taková věc,
že o každý kámen zakopneš.
Pád za pádem a bolestný řev,
však stejně vstaneš, otřeš slzy
a dál jdeš!
A jednou - možná nalezneš!
Člověk by měl mít popud, zvrátit anonymní osud. Jít štěstímu na proti... z toho nohy nebolí, žít a vnímat vlídné okolí.
Čtu si a zdravím, J.K
03.12.2019 19:48:13 | šerý
Ano,ano, souhlasím,šerý. Ono to těm okopaným nohám uleví. Děkuji za milý komentář,potěšil.
03.12.2019 22:10:51 | J.Karasová