S rozedněním

"Svoboda je jen sebeklam,"

Říkám si občas,

Když nic jiného od sebe už ani nečekám,

Když natahuju se po sté po tenké niti,

Která mě při pádu mém nezachytí,

(Jsem v řiti?)

Bytí - vždyť nic těžšího není!

(Tak prosím o odpuštění.)

A odpusť mi, že na rozcestí dvousměrném,

Jsem vyšla z pekla, a ještě s úsměvem,

Všechny ty dny, měsíce a roky,

Stupidní výroky, co dělaj z nás cvoky.

A všechny pokroky, ode zdi k další zdi,

Netvoří nic než ohromné souhvězdí.

Tak říkám si: brzdi, zpomal, a pomalu se rozhlédni,

Protože i tahle noc skončí tím, že se rozední,

A ač světlo obnaží mé šrámy a kopance,

Dokud jsem naživu, tak nejsem bez šance.