pozpátku teče řeka
do rozvalin času
mělčí o refrén
nevyzpívaných dešťů
tam kde se cesty klikatí
ve slabinách přítmí
v tom nepravděpodobném lese
z kamenů roste sípavý dech stromů
a noc klopýtá o jejich kořeny
bloudění ti podává pomocnou ruku k návratu
domů
kde nikdá neodkvete vřesoviště
vzpomínek...
Pod postelí
v krabici od bot,
tichý nápěv - pět not.
a cvrlikání. Frr
28.04.2020 18:45:41 | Kocour Damián
.....no ono je potřeba řádně zabloudit,aby se pak hledané našlo nebo
aspoň aby se to k nalezení nachystalo......Ji./úsměv/
27.04.2020 13:06:42 | jitoush
Frráčku, báseňka je moc pěkná, i když, popravdě, také hodně posmutnělá...
26.04.2020 16:21:18 | Helen Zaurak
víš Helenko-to je někde hluboko v nás uložené-jako "zásobička nahořklého másla z čekan-ek...vlastně čekankové máslo a to by ale fakt ve skutečnosti nemuselo být k zahození"...ha ha - no vidíš to a už se zas vychechtávám-sám sobě a to je asi nejlepší a nejzdravější.....Ty má siderická hezká paní* :-D*
26.04.2020 16:53:57 | Frr
Kéž by neodkvetlo a cesta domů jimi byla vždy posetá. Krásná Frráčku "ST" ;-)
26.04.2020 14:34:25 | jenommarie