ČARODĚJNÝ DEN

Díky za takové přijetí - potěšilo :-) K vázanému veršování sice moc netíhnu, ale občas dostanu chuť si to zkusit. Možná mi to připadá příliš svazující, i když musím zároveň možná trochu kacířsky podotknout, že považuji svým způsobem vázané veršování i za v něčem snadnější než volný verš, protože to hledání příslušných rýmů zároveň člověka "samo" k čemusi vede. Navíc mi připadá vázaný verš v současné době již trošku archaický - zdá se mi, že pod kůži současné doby a současného čtenáře se může vetřít líp a věrohodnějším způsobem volný verš. Ale Tvoje pochvala je pro mě samozřejmě i příjemnou výzvou, takže určitě nějaký sonet či něco jinak vázaného zase někdy ještě zkusím ;-)

04.05.2020 15:29:55 | Amonasr

A mě dojímá Tvá úžasná schopnost empatie, milá Jitko - díky :-)

02.05.2020 18:19:24 | Amonasr

To beru právě od Tebe jako poklonu k zarámování - moc děkuji, Jiří :-)

01.05.2020 11:40:45 | Amonasr

Dobrá poznámka - díky milá básnířko :-)

01.05.2020 11:39:59 | Amonasr

Díky - vážím si takové Tvé reakce :-)

01.05.2020 11:38:36 | Amonasr

Přesně takový pocit jsem chtěl i předat - moc děkuji :-)

01.05.2020 11:38:05 | Amonasr

:-) Takže spokojenost může být, že to podařilo ;-) Hezký den přeji :-)

01.05.2020 11:42:17 | Majda

To si piš! ;-)) Hezkou májovou neděli i Tobě! :-)

02.05.2020 11:39:20 | Amonasr

:-))

02.05.2020 11:52:51 | Majda

Díky za další zpětnou vazbu, které si vážím (opravdu). Pokud jde o rým, zvolil jsem zde záměrně formu sonetu, neboť se mi zdála vhodná pro zachycení jakési vnitřní harmonie okamžiku, kterou jsem se tu snažil předat. Takové okamžiky souznění s nostalgicky (nikoliv však sentimentálně) podbarvenou atmosférou prostředí mají v sobě samy o sobě cosi kýčovitého, dokonce jsem uvažoval o tom, že slovo kýč tu zahrnu přímo do veršů (tak třeba někdy příště). Přesto se domnívám, že o kýč v pravém slova smyslu tu nejde. Ale protože to u mých textů zmiňuješ v krátké době už podruhé, připojím pár vysvětlujících poznámek, abych se pokusil očistit z toho, že snad záměrně hraju na city čtenářů a snažím se podbízet pokleslému, většinovému či povrchnímu vkusu. V žádném případě tu nejde o nějaké vyumělkované obrazy, ale o zachycení mé momentální nálady, kdy jsem si skutečně otevřel knihu (konkrétně Případ Mauricius) pod právě kvetoucími jabloněmi, v jejichž korunách zněl příjemný chór včel a čmeláků, což za slunečného jarního dne v mé rodné zahradě jsou chvíle pro mě opravdu až zázračné, které si můžu dopřát jen zcela výjimečně. Ani nářek čarodějnic ve druhé sloce není zmíněn za účelem vytření čtenářova zraku, ale právě 30.4. má ve zdejším geniu loci své magické a dobré opodstatnění. Zlaté Hory byly kdysi jedním z nejhorších center čarodějnických procesů, např. náš nejproslulejší inkvizitor Boblig z Edelstadtu byl mým rodákem (mé rodné město se totiž jmenovalo kdysi Edelstadt, později Zuckmantel a po odsunu Němců ještě chvíli Cukmantl). Když už jsme u rodáků, ani hudební odkaz tu není úplně samoúčelný – maminka Franze Schuberta odsud také pocházela.

01.05.2020 11:34:26 | Amonasr

Metaforu o nebi podepřeném hráběmi jsem si pak vypůjčil od již zesnulého filmového kritika Pavla Melounka, jenž tak asi před 35 lety nazval článek v severomoravských novinách shrnující jeho pohled na tehdejší filmový minifestiválek, který uspořádali místní nadšenci za přítomnosti Fera Feniče a jeho. To přirovnání vzbudilo u zdejších lokálpatriotů obrovskou nevoli a doslova vzbouření na vsi (co si to nějaký pražák dovoluje!). Já se tomu tenkrát už také z Prahy smál a přišlo mi to naopak vtipné, proto se mi to i vrylo do paměti. Když jsem se později při premiéře filmu Anglické jahody měl možnost Pavla Melounka zeptat osobně, co ho k tomu tenkrát vedlo, sice mi přímo neodpověděl, ale z jeho vyjádření jsem pochopil, že se tu necítili tenkrát s Feničem příliš komfortně snad kvůli zostřenému dohledu místních estébáků v době, kdy „nebezpečí“ možného uvolňování přicházelo pod vlivem gorbačovské perestrojky z SSSR k velké nevůli i strachu našich tehdejších mocipánů. Ta metafora je tu tedy použita ode mne v ironizujícím a provokujícím smyslu, což samozřejmě může vytušit jen případný zasvěcený (nyní tedy i Ty). To pro tentokrát k případnému hlubšímu vhledu do mé motivace snad stačí. A jednu mírně provokativní poznámku na závěr – někteří literární kritici považují za kýč třeba i Hemingwayovu novelu Stařec a moře. Kýč v umění je zkrátka jedno obsáhlé a nejednoznačné téma, které se nedá odbýt jen tak letmo či mimochodem a mohla by to být i mezi námi snad někdy zajímavá diskuze, kdyby se naskytla nějaká příležitost… ;-)

01.05.2020 11:34:53 | Amonasr

Provázené to tedy máš, to se musí nechat a líbí se mi i tvůj přístup jakým se obhajuješ. A jo, beru to. Nelze souhlasit úplně se vším, ale nejsme kopie, to by nebyla žádná zábava. Můj náhled byl čistě jen dojem a momentálního čtení, tak jak text vnímám já a jak vnímám jeho poetiku - význam mu dáváš ty a význam (poetický, citový) má v první řadě pro tebe. Já jen vidím, co dokážu vidět. A je mi jasně, že autor chce být věrný nějaké skutečnosti a určitým způsobem popsat "jak to bylo", co ho u toho napadlo, atd. Jen říkám, že ne vždy je to k užitku poezie, ne vždy to má tu správnou výpovědní hodnotu (pro náročného čtenáře jako jsem já, věřím, že text osloví mnoho mnoho jiných lidí). Nevím, co se stalo, možná je to nějaká moje vnitřní změna, že vidím tvé texty ve zcela jiném světle než před tím. Diskuze by byla určitě fajn, kdyby jsme se viděli v reálném životě, mezi písmenky je to zkreslující a většina zůstává nevyřčena. Tak třeba někdy :)

01.05.2020 11:58:43 | MLADÝ BÁSNÍK

Přesně tak, je to vždy věc osobního vkusu a vnitřního naladění, každého osloví v určitém rozpoložení něco jiného. Ještě mě napadlo, že kdybych místo zvědavých oček kosů zakomponoval do svých veršů křik velkého pestrobarevného papouška ara, který nám toho dne také létal nad zahradou a na chvíli se usadil na špici obrovitého ořešáku, takže jeho zvuková kulisa připomínala spíš jihoamerickou džungli než podhůří Jeseníků, možná by Tě to zaujalo víc ;-)) A to je právě o tom vnímání kýče – mně podobné výstřednosti připadají možná ještě kýčovitější než jeleni v říji nebo sádroví trpaslíci, což bych dokumentoval třeba na žralocích a krávách naložených ve formaldehydu od Damiana Hirsta, který je sice jedním z nejlépe vydělávajících výtvarných umělců světa, ale podle mě zároveň také jeden z nejvýraznějších kýčařů současnosti (v našich poměrech bych za takového označil třeba Davida Černého a jeho všelijaké podbízivé výtvory promyšleně plující na vlnách módních trendů aktuální konjunktury líbivosti). I v poezii a literatuře vůbec by se tak jistě dalo diskutovat o všelijakých konjunkturálních snahách šokovat za každou cenu, což je podle mne typický projev novodobého kýčařství, které se dokáže často sofistikovaně přetvařovat. Čímž jsem jen naznačil možná témata k naší budoucí případné diskuzi – souhlasím, že prostor na Literu je k tomu příliš nedostatečný. Každopádně se domnívám, že bychom si v řadě aspektů mohli i rozumět ;-)

02.05.2020 11:43:37 | Amonasr

To mám velkou radost, že jsem Tě nezklamal, milá Marie :-)

01.05.2020 11:29:55 | Amonasr

:-) u tebe si vždy najdu a moc ráda milý Amonasře. Děkuji TI:-)*

01.05.2020 11:44:02 | jenommarie

Díky za milou přízeň a krásnou neděli, Marie :-)*

02.05.2020 11:40:59 | Amonasr

Já také moc děkuji milý Amonasře a užij si hezký víkend;-)

02.05.2020 13:19:01 | jenommarie

:-)*

02.05.2020 18:18:29 | Amonasr