Jessie.

Je sněhově bílá,
jako když padá,
je jako víla,
která je nahá.

I když je smutně,
nebo snad bída,
občas je nutné,
záda nám hlídat.

Jsi naše dítě,
spíše jsi dcera,
štěstí je mít Tě,
přiznávám pomocí pera.

Když slyšíš klíče,
krásně nás vítáš,
miluješ míče,
jak za nimi lítáš.

Možná jsem obětí klišé,
co s láskou tu mává,
já vidím velkého plyše,
jak onu lásku nám dává.

Věnováno Jessie!