Láska v čase Korony

Přinesl jsem ti kytici, teď na našem stole dlí jako náhrobek s epitafem.

Myslel jsem, že zasloužíš si jednu každý den.

Teď myšlenky mi běží cvalem hlavou, kterou mam skloněnou nad nakyslým kafem.

Výsledek v nedohlednu, výsledek neviděn.

Přes rameno dívám se do minulých dní a na zem plivu do obrazce.

Spíš poničen a unaven se cítím - spíš než světovládce.

Píchá do srdce, láme ho a drolí, 

doufal jsem, že s Tebou můžu cokoli.

Jsme uvězněni před nákazou

v našich hlavách vzpomínky plavou.

Vzpomínky na konce i na začátky

na nikdy nevyřčené otázky. 

Nejsem agentura senzací a tak mlčím

a i když můžu kolem sebe smích rozdávat,

tak není přes závoj na rtech vidět.

Stav bez tíže na orbitě Jupitera.

co stáhne tě a přes smutku záchvat,

možná pak po všem nebudem se stydět.