(NE)PODMÍNĚNĚ
(NE)PODMÍNĚNĚ
(NE)PODMÍNĚNĚ
kdo vlastně jsem?
proč v sobě až teď někdy objevuju
cosi z mého otce
co mě od něj už v dětství začalo odcizovat?
snad abych ho aspoň k stáru líp pochopil?
proč občas v sobě tak hmatatelně narážím na úzkost mé matky
kterou jsem se jí po celý život snažil rozmlouvat?
co vše mi asi oba do vínku naložili
a čeho jsem se naopak úspěšně vyvaroval?
čím dál zřetelněji dokážu pojmenovat
nejen jakých přehmatů se vůči mně kdysi dopustili oni
ale především kde jsem chyboval já sám
snad nebylo neodpustitelně mnoho toho
co udělal jsem vysloveně špatně
za to jsem se jim v duchu už mockrát omluvil
čím dál víc mě ale v nitru hryže pomyšlení
co jsem udělat mohl a neudělal
že jsem se například dostatečně neptal
když jsem měl ještě koho
to už teď bohužel nedoženu
otce jsem nezpovídal kvůli tomu
že do mě věčně hustil sám až do brnění hlavy
a mámu naopak proto
že jsem ctil její úspornou mlčenlivost
neměla ve zvyku zatěžovat své okolí sama sebou
pokorná až příliš
tichá světice uvnitř sebe sama
bez nutkání měnit svět
dvě povahy
které se k sobě moc nehodily
otec zemitě mozolnatý
do krve podvědomí frustrovaný z nespravedlností světa
a matka před světem schovaná v hájemství duše kdesi nad zemí
milovník řízné dechovky
a konzervatoristka – učitelka hudby
které svedl dohromady jakýsi ztřeštěný osud
se smyslem pro sarkasmus a ironii
to přitom oba postrádali
a přesto jejich společný podpis právě tím asi do mě vyryl tu nejzřetelnější stopu
jinak se ve mně jejich geny odjakživa perou
i když lásku k dechovce jsem zrovna nepodědil
možná i ke své škodě
třeba by se s ní občas lépe zaháněly splíny
a byl bych méně citlivý na žahavé paradoxy proměnlivé doby
už nikdy se ke své lítosti úplně nedopátrám
proč máma s tátou byli jací byli
chybí mi k tomu klíče od řady skříněk v jejich třináctých komnatách
sám sebe už ale umím alespoň trošku rozklíčovat
s pomocí průmětů jejich osobností do mé identity
teď mi jen zbývá ještě popřemýšlet co s tím
dřív než ty které mám raději než sebe
taky opustím…
Praha, 29.5.2020
https://www.youtube.com/watch?v=HXjn6srhAlY
Komentáře (22)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
...zkušenosti z mládí jsou něco, co pochopíme až pak...obvykle pozdě...ale i tak dobrý...mladé rostlinky nemají ještě hluboké kořeny, starší si na nich už zakládají...čím víc jsme dobou vykořenění...;-)máš to hluboce napsaný...
31.05.2020 16:50:21 | Marten
.....člověk "rozpouští",odpouští.....pouští.....až se to tak nějak pokorně
a s pochopením mihotá......ano,klademe si otázky...pátráme....chceme se
k něčemu dobrat...pochopit......na něco je brzy....a tak se tají....na něco
už pozdě.....nemůžeme se zeptat anebo ani nevíme,na co se ptát....a pak,
možná.....jsme někdy rádi,že všechno nevíme,že něco bylo smrtí "pohlceno"
a my se to ani nedozvěděli......všechno je svým způsobem,ač se to někdy zdá
tak nepochopitelné a absurdní,tak,jak to má být.....Jsme tu,protože tu byli oni,jsme tu,abychom něco odstranili a něco zase přidali....a všemu
porozumět nemusíme,ani to mnohdy nesvedeme....jen to příjmout a předat
pochopení dál........s Láskou.......Ji.
30.05.2020 19:58:30 | jitoush
Přesně tak, Jitko, někdy už je pozdě bycha honit, ale na skutečnosti, jaká je, to stejně nic změnit nemůže. Všichni jsme tu jenom proto, že se naši rodiče nějakým zázrakem potkali - kdyby se minuli, byli by tu místo nás úplně jiní lidé a my bychom si tu hlavu ani ničím lámat nemohli... ;-)) Napsala jsi to moc hezky, s takovým svým typicky laskavým a moudrým nadhledem, navíc Tvá schopnost empatie, porozumění textu, je jako vždy mimořádná - díky :-)
30.05.2020 20:16:07 | Amonasr
K takovým zjištěním také docházím, pěkně jsi to vše rozebral a co se týče rozdílu povah u rodičů, zřejmě se dobře doplňovali.
30.05.2020 10:34:05 | Donne
Děkuji za souznění, milá Donne :-) Taky jsem při psaní myslel na to, že rozdílnost povah a zájmů nemusí být u partnerů vždycky na škodu, že se můžou i vhodně doplňovat. To by ale nesměl asi být jeden z nich vyložený despota, jako byl můj otec, který byl navíc bohužel i alkoholik... Ale to nepíšu proto, abych ho očerňoval, i přes to zmíněné odcizení jsme se měli rádi, i když to bylo občas dost složité, protože jeho despotismus na mě, na rozdíl od mámy, neplatil ani v dětství, natož později. On byl v jádru hodný člověk, jen měl své démony, kteří ho činili občas nešťastným a alkoholem se to řešit prostě nedá, ten to jen umocňuje... Snad už to tam nahoře teď ví taky a usmívá se na mě stejně laskavě, jako já na něj :-)
30.05.2020 17:19:48 | Amonasr
Páči sa mi. Taký iný uhol pohľadu na lásku. Na život, spolužitie, odpustenie a akceptáciu...
30.05.2020 07:01:33 | maryshka008
Díky maryshko za vzácnou návštěvu a mám radost, že ten text takto vnímáš :-)
30.05.2020 17:07:39 | Amonasr
Pohledy se nám s věkem mění...i na situace, ve kterých jsme byli jako malý.
Vidíme najednou více úhlů pohledu
..jako by člověk víc cítil
a dokázal vidět teprve časem i některé dříve neviditelné,
máme zkrátka od rodičů v sobě zakódované určité...geny, kdo žije v plné rodině, mnohem víc si to uvědomuje.
Rozhodně víš, kdo jsi a určitě to vnímání máš od svých rodičů
..nechci polemizovat, jen dle tvého zde,
co čtu..tak od své maminky určitě
.. ale i od otce..jistě.
Mě vždy říkali..jsi celá maminka
..je to pravda
.ale i od otce mám,
nežil s námi a občas si zavoláme
..je zajímavé..jak máme podobné myšlení
..přitom s námi nežil
.asi náhoda,
všichni nepoberou ty geny po rodičích.
Samozřejmě pobíráme své i vnímáním a růstem,
co si prožíváme my sami, ovlivňuje nás mnoho. Rodina je základ..
my to měli složité, ale zase si říkám
..tak zle jsme se neměli
..líbí se mi ty rodiny
...kde je víc generací
a přebírají jeden od druhého,
jsou si oporou a to je velké štěstí
vyslechnout si zážitky a vzpomínky
..tyto rodiny mají v mnohém výhodu
..rodinné oslavy, zvyky, tradice, úcta a vzájemná pomoc.
Ráda jsem si o tvém přemýšlení četla ;-)* "ST"
29.05.2020 20:28:28 | jenommarie
Díky, milá Marie, za tak podnětné zamyšlení. Vždycky mám radost, když to vzbudí u čtenáře i jeho osobní reflexi, kvůli tomu vlastně i podobné věci píšu, ne primárně proto, abych se vyzpovídal. Před geny do značné míry opravdu neutečeme, ale svou identitu si nakonec člověk dotváří hlavně sám, ani prostředí nemá podle mne takovou moc, abychom ji nedokázali tak či onak překonat. Například se sestrou jsme vyrůstali v úplné rodině a rodiče máme i bez případných testů DNA nepochybně stejné, protože si nás jako děti v jistém období pletli i příbuzní, jak jsme si byli podobní, ale přitom jsme každý úplně jiná osobnost - kromě té vnější podoby, která se nedá ani dnes zapřít, jsme prakticky po všech stránkách (povahou, zájmy, způsobem uvažování atd. atd.) diametrálně rozdílní. Přesto i u ní bych ale asi dokázal vystopovat, co zdědila po tátovi a co po mámě, vždycky tam zkrátka něco je... A pokud jde o ty hodně soudržné rodiny, skoro až rodinné klany, tak těm tak úplně nezávidím. Už od útlého mládí jsem došel k přesvědčení, že příbuzné si člověk nevybírá, zatímco já se raději stýkám s lidmi, kteří jsou mi tak či onak blízcí a můžu si je svobodně vybírat - pokrevní vazba u mě nehraje příliš velkou roli. Ale vím, že se tím od většiny lidí asi trošku odlišuju ;-))
30.05.2020 17:05:13 | Amonasr
No milý Amonku jsi zkrátka shovívavý ..dnes se dívám..jak dlouhý jsem ti napsala komentář..o tomto tématu je také možno stále psát..jelikož si tím člověk i utřidí..i když už to vlastně má utříbeno. A já mám představ si bratra ..je ode mně o 14 měsíců starší..tak jsme byli skoro jako dvojčata a podoba je tu také.. i smích a gesta..to říká každý. Jsme zkrátka rodina, ale on má zase v povaze trochu i ty jiné..tak vyrůstáme spolu a přesto se povaha mění..i dle zájmů, já ráda četla a on raději utekl za klukama, ale nedali jsme na sebe dopustit..i když v pubertě byli i bitky..dokonce, ale jinak ..a sestra je o 8 let mladší, má jiného otce..tam to pouto bylo už jiné až nyní..kdy nemáme maminku si jsme blízko. ;-)... tolik změn, se kterými se člověk musel vypořádat už jako dítě. Ty rodiny..úplné..taky vím, že vše není nikde ideální..a máš pravdu..lidi kolem sebe si má člověk i vybírat a u rodiny tohle zkrátka nelze. ;-) Musí se člověk smířit i s tím, s čím nesouhlasí a žít v tom..kolikrát není nejlepší..i se to odráží. ;-) děkuji TI a krásný zbytek dne
30.05.2020 18:49:19 | jenommarie
Ano - jestliže je každý člověk jedinečný originál, a to opravdu je, jak potom mnohonásobně rozmanitější co do originality musí být i všechny ty rodinné a další vazby a propletence. Aspoň tak život není žádná stereotypní nuda a pořád se můžou psát i nové básně a romány a nemusí to být jen opakování stále téhož, jak někteří hořekují s poukazem na to, že všechno už tu bylo a nic nového se nedá vymyslet. Život sám přináší stále něco nového, takže inspirace nikdy vyschnout ani nemůže :-)) Prima sobotní večer i Tobě! :-)*
30.05.2020 19:18:23 | Amonasr
Tak to je krásně pozitivní a jenom souhlasím, inspirace je zkrátka všude a ve všem.... a pohledy jsou vždy originál..takže i když si můžou být náhodou stylem či tématem podobné..nelze vyčerpat:-) děkuji TI a krásný večer ;-)*
30.05.2020 19:23:40 | jenommarie
Občas vybuchnu a hnedka si uvědomím, že se chovám jako můj otec.A tak ještě zavčasu uberu plyn a dokáži se tak tedy ovládnou.Dnes už mě máloco rozhodí na rozdíl od mého otce, kterému to vydrželo až do 86 let.Mamka byla Zlatá, moc rád na ní vzpomínám.Moc hezky jsi to napsal.
29.05.2020 19:46:45 | Jeněcovevzduchukrásného
Jj, takový upřímný pohled do zrcadla nemůže občas škodit - alespoň tak člověk může někdy včas zkorigovat něco, co mu sudičky vložily bez jeho přičinění do kolébky ;-) Díky za empatickou reflexi, Honzo :-)
30.05.2020 16:43:14 | Amonasr
Pepo, nejsem ortodoxní křesťan a nevylučuji ani reinkarnaci, no a pak máme i vysvětlení proč se nám někdy stanou i zlé věci, co zasejeme to sklidíme.Je to asi o stálém očišťováním a končí to nirvánou?Můžeme se o tom stále jen dohadovat, ale věřím, že nám jednou bude vše objasněno.
30.05.2020 17:02:56 | Jeněcovevzduchukrásného