vzpomínka jako modlitba
vzpomínka jako modlitba
stále ještě vidím
dopadat na zem
ony plátky bílé růže
kterých se dotýkala
vaše třesoucí se ruka
v očích vám zazářilo
blankytné moře
sluneční jiskra přeskočila
zahřála a rozradostnila
mé srdce
pokaždé až znovu uvidím zemi
posetou vonnými polštářky
vzpomenu si na vás
jako na modlitbu
když je člověku nejhůře
a on
hladá spásu
v nezadržitelném
ony plátky nad ránem uschly
však vaše dlaně
které se snažily zachytit
jejich pád
ty se mnou budou kráčet
po zbytek života
stále vidím
dopadat na zem
ony plátky bílé růže
kterých se něžně dotýká
vaše třesoucí se ruka
Komentáře (15)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
...Zdeničko...i Ty se dotýkáš...zlehýnka, o to naléhavěji..../úsměv/Ji.
13.06.2020 17:07:33 | jitoush
… a on
hledá spásu
v nezadržitelném
Top vyjádřené*
Stáří, jenž upíná se k své podstatě. Úcty, ohleduplnosti a respektu k své důstojnosti.
13.06.2020 14:25:52 | šerý
Taková smutně plná něhy...až u srdce to vzalo Zdeničko *ST ;-)
13.06.2020 13:11:28 | jenommarie