ten blázen
co jednu věc
si umanouti musí
aby brkem husím
za domácí úkol
nepočítaně obtáhl
tu téměř mrtvou
sílu muší
by vzlétla naděje mu ptačí
že až s křídly
stroj naivní
do pohybu dá se
aby oddal se pak kráse
vstříc naději
vzdor statistice
nespočetkrát křičí
není boha
by nezařval si
Galileo!
kdežepak jsi?
když (a přece se točí)
vstříc naději vyjde
a riziko tak
na svá bedra přijme
že ty míle ještě v nohách ujde ..
naděje...
ve skutečnost se promění...
a zas dobře je...
moc hezky, citem psané...
nadějí verše okované...
krásný den, milá Vivien...
10.01.2021 08:12:46 | mapato
Milý mapato, předně děkuju za zastavení i otisk komentářem k tomuto staršímu dílku. Když se naděje přetaví do skutečnosti, je to velký dar, a v nemoci o to větší.
10.01.2021 18:59:35 | Vivien
Tvá báseň mi přijde smutná... i krásná zároveň, v odhodlání vzdorovat zřejmě ne tolik statistice, jako osudu... Děkuji, Vivienko, ráda jsem četla.
04.07.2020 14:37:20 | Helen Zaurak
Moc krásné, Vivien. Ráda se k té básni budu vracet. Teď dávám ST a k tomu posílám pozdrav z Prahy. Daniela
27.06.2020 21:17:19 | danaska
Vivien, toto je opravdu síla a hloubka!! Děkuji ze srdce za tyto verše!!! A klobouk dolů nad tím poskládáním!! ST* a do oblíbených! :-)
27.06.2020 21:07:51 | Majda