Zabloudíš v myšlenkách do dětství
a vzpomínky - ty historické zbraně
ještě dovedou zasáhnout cíl
Hrdlo ti stáhnou dojetím
oslepí ti oči solí
a duši ti skruší pocitem nenávratna
Jako na starý film se díváš zpátky
a je tak nejasný
jako pohled do hluboké studny
kde nevidíš dna
Na film tak krátký
jako mávnutí křídel ptáka
Je to jen mžik ve kterém projdeš minulostí
jako bys obracel stránky leporela
a na jejich konci ustrneš pocitem
že jsi z Ráje odešel navždy
V tu chvíli obracím zrak k budoucnosti -
je neznámá a proto krásná
ona chystá nečekané
vždyť až někdy v budoucnu zemřeme
Proč tedy nežít dnes nadějemi
které si v sobě neseme?
neobyčejně krásná báseň, a tak pravdivá
ač je to krásné, stejně to bolí
jako vzpomínka šťourání do písku, tak dávno pod topoly
které snad už ani nejsou, zbyla jen vzpomínka vábivá
na slunce mezi větvemi, když dítě zvedne hlavu
na píseň, kdopak ji tehdy zpíval
jak ztraceni jsme byli v davu
jak velkýma očima tehdá jsem na svět se díval...
krásné odpoledne, milá Donne...m
21.08.2020 13:30:19 | mapato
Dnes žiji své dětství se svoji dcerou. Snad jinak, lépe a s větším pochopením. A je mi dáno vidět zázrak každodennosti. Budoucnost a minulost jsou dnem jedné nádoby. :)
06.07.2020 03:56:48 | Now
Do vzpomínek pro pár chvil si jít a naději si držet pro své další dny. Moc hezká báseň milá Donne. *ST ;-)*
05.07.2020 22:06:45 | jenommarie
Pěkné poetické rozjímání, Čerpat s okolí drobničky energie, která nenechá poklesnout do kolen. Hm, pravdivé, Donne. Jen pustit k slovu mysl, aby umožnila napnout tělu.
05.07.2020 00:05:15 | šerý
Moc pěkná, ráda ukládám do oblíbených.
04.07.2020 16:20:18 | Naki
Velmi krásná báseň! něžná, i se solí... Líbí se mi závěr: Proč tedy nežít dnes nadějemi, které si v sobě neseme? - to bychom si měli připomínat každý den! třeba bychom se více usmívali a usilovali žít plnohodnotněji.
Děkuji, milá Donne, ráda jsem četla a vnímala Tvé pocity, moc děkuji.
04.07.2020 14:49:49 | Helen Zaurak