Divočina (s Emily Říhová)

"Na úvod chcem z celého srdca poďakovať Emily, za to, že dala tejto básni život :)"

...

..

.

Drobné kvapôčky na listoch-

slnečné lúče cez koruny stromov

odrážajú ich trblietky ligotavé

chyťme sa - nech vodopád vedie nás dvoch

z kopca je aj najväčšie mesto takto malé


Na strmém útesu spolu stanout,
s důvěrou ruku do Tvé dlaně vložit,
vychutnat chvíli nespoutanou
s Tebou tu vteřinu před skokem prožít.

rozbehnime sa

oproti slnku, oproti útesu

a skočme, náruč má pre nás voda

tie zážitky slobodné

všetko zlé odnesú


Odnesou a na chvíli zastaví čas
Tvým úsměvem spoutám svůj strach,
k odrazu přes hranu útesu
křídla dá mi důvěra v nás
na výlet do hvězdných drah
vznesem se v nezměrném úžasu.


Letný vánok nás nežne pohladí

voľný pád vôbec nevadí

lebo vidieť tvoju radosť na tvári

a počuť ťa kričať od šťastia

všetko v nás napraví


A obraz tvé tváře, jejího výrazu
do srdce navždy vryje se mi,
když z bláznivého rozmaru
spolu snesli jsme se k zemi.


Pocit narastajúcej eufórie

a úsmev na perách

šťastie- prekonali sme strach

a našli sa v ozvenách

V ozvěnách co výkřik radosti odrazí
i záblesky vodní hladiny
stupňují naši extázi
ve střípcích téhle vteřiny.

keď dopadli sme do vody

a vynorili spod hladiny

akoby človek úplne iný-

nespútaný a slobodný.

Jak kruhy běžící po hladině
nesoucí otisk nás dvou,
ač v objetí, volností duše naplněné,
když splynuli jsme s přírodou.