O milencích

O milencích a milenkách,
to je závod i podvod,
v záhybech i pláštěnkách.

Ono prší, ono lije,
hádky budou bez pohádek.

V obratech i akrobatech,
v myšlenkách i tématech.

Safraporte,
to se štěká,
jako pes,
a ten vyje,
vyje fest.

Chtíč,
to je smyslem nesmyslem,
ve smyslu syslů,
co nemyslí smyslem.

Podlehl tomu blouznivci,
co chodí,
s děravou botou,
a s pérkem,
k tomu myslivci.
Bez kamizolky,
která není v šuplíku,
ani kredenci.

Ó jé, pár volů,
a jedním,
co parohem je!

Do paroží i na rožni,
sbohem a šáteček,
sbohem, ty nestoudný,
ty nemravo nemravný.

Sbohem nemravná,
vytrhni si srdce,
já už ho dávno ztratil,
tak se ztrať,
mizím mizím,
až se smizím.

A ejhle hle,
vlastně kam...
Kam se smizím...?

Tam někam, kde není,
hysterie i klam.

A kde ani klaun,
ten kašpárek,
se nepřetváří,
v té bambulce pro smích,
v cirkusu grimas,
a s chobotem slona,
ze soba,
co si hraje i nezlobí.
A tu a tam,
i ham, si zazlobí.

I tak i tak,
je v milencích pak.

A to pak, jó jé,
je asi,
ten starý vrak,
co jé jé,
udeří, trefný to prak,

A vztah nevztah,
ukončil marný tah,
co se stáhl,
do smyčky,
v houslích i notách.

Faleš falešná,
tak pfuj,
a nefuň!..