MLADÝ BÁSNÍK JIŘÍ TOMEŠ

MONOLOG I.

 

Stavy duchovna se mísí s absolutním nihilismem.

Dýchat a nedýchat je otázkou cti.

Otázkou umu.

Umět dýchat a žít.

Je nejtěžším principem našeho bytí.

Nekonečné hledání smyslu

nekonečné otázky.

A nulové odpovědi ubíjí vnitřní svět.

A problém?

Nepojmenovatelný.

Neuchopitelný.

V každém tíživém dni je náročné jen tak brouzdat ulicí.

Vídat denně plaché tváře a povrchní výrazy.

Zjišťuji, že nikdo se neptá.

Nikdo neřeší svou prostoduchou existenci.

Je to jednodušší.

Než učit se žít.

 

Lepší je vehnat si do žil tu jednoduchost.

A moc nepřemýšlet.

 

---------------------------------------------

PRO ARMÉNII

 

… a v té pustině dál

než se nám zdá

umírá člověk vedle člověka

přítel vedle přítele

otec vedle syna

pod tíhou nepřítele…

 

... náhorní plošina, nic než kousek země.

Smrtka jež odjímá život za životem.

Mladí usínají ve věčném spánku.

Matky již neuslyší jejich

odporuplný křik.

 

A děti… již neleží v postýlkách

obklopeni plyšáky, jež maminka jim koupila

nyní leží v nemocnicích. Nebo

hluboko u kořenů stromů a květin….

 

Během chvíle

nic není, kde vše bylo.

Během chvíle

střely prořízly ticho.

 

A my?

Sedíce před televizí.

Popíjíme levná vína

a kouříme tabák

ještě levnější…

Už nejsme lidé žijící…

Teď jsme pouze přeživší…