Devět

Devět

Slunko schovalo se za těla z panelových stěn

A koutek našich životů potemněl

Vylezu na nejvyšší bod světa

A z dvanáctého patra pozoruju hlen

Mlhy lepící se do kapesníku města

Co zmuchlaný mizí v kapse sna

 

              Ale proč lokály se nerozsvicí?

 

V tu chvíli jen mimoděk

Zaslechnu jak kdosi křičí

„Vždyť neni ani devět“

Autor jbpoetrie, 08.11.2020
Přečteno 189x
Tipy 5
Poslední tipující: Emily Říhová, jenommarie, Jarin Kalin, Psavec, rybka
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

moc děkuji za všechny reakce, potěší to :)

09.11.2020 13:53:34 | jbpoetrie

líbí

Pěkné
..graduje přes premýšlivou k humoru.:)

09.11.2020 11:03:10 | jenommarie

líbí

Jo, dobrý, ve dvanáctém patře žiji skoro celý život.

08.11.2020 21:41:41 | Jarin Kalin

líbí

První část super. Pak se mi nějak nerozsvítilo.

08.11.2020 18:30:55 | Ian_Rotten

líbí

to se mi líbí

08.11.2020 17:25:29 | rybka

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel