Vykousla jsem si do hlavy díru
abych vyndala zpustlé srdce
dokonce v ruce
dá se přece nosit
v mračné paruce i bílé kapuce
krvavé stále tluče
uzlina jak velká pustina
roste z tříslí bez rozmysli
a některá slova vystupují jako hvězdy z románů
a my o nich sníme
jiná si sama peklem cestu razí za úsvitu k ránu
a spousta nám je jich cizí
i když zvládáme tisíce jazyků
plynou tiše jako voda
tak tichoulince
jako naše tužby ...
Vodou dlouhou dobou jít
Voda mrtvá a živá
Zemí, kde voda hoří
Rybou na cestě k moři
Půlnoc nad hlavou stojí
Ohněm tužeb projít
Orloj srdcí tiká
Doba sudá a lichá
;-)ST
21.11.2020 22:07:58 | Tomcat
...když sny tkají hvězdnou přízi vstupují ihned slovy tušené básně do mízy
našich stromů Života...ST* :-D*
21.11.2020 14:22:05 | Frr
Ten kdo si to uvědomí, umí mít, jak se říká srdce na dlani, a je schopen rozdávát. Moc pěkná báseň, začátek rozbouřený,nakonec je stejně ochrání naše přání v nás.
21.11.2020 14:11:30 | Isla
Mnohé nelze ovlivnit
jen bodavá slova
v hlavě kvůli nim nám zní..
přichází..aniž bychom věděli..
a pak..stojíme sami u jámy.
...
Kéž by stačilo poslat sílu
obejmout tě a říct..že sama nejsi..
Kéž by stačilo to říct.
Vím ale..že takto snadné to není.
Objímám a posílám po slovíčkách
slova pochopení
a přeji TI ať tvá síla i energie
s tebou je VŽDY,
když budeš jí potřebovat nejvíc.** ST ;)
21.11.2020 13:56:16 | jenommarie
No vida. Nástup, jak poetice "dur." Nakonec po peřejích v tichou vodu. Čtivé i s trefným názvem.
21.11.2020 13:55:14 | šerý
Ano - některá slova vystupují jako hvězdy z románů - a my o nich sníme - jiná si sama peklem cestu razí...
21.11.2020 13:46:38 | ARNOKULT