Svítá. Slunce jí líbá tělo,
ona to neví. Kápě jí halí čelo,
pomalu dýchá a vnímá zvuky rána,
ještě tak mladá a nikdy neoddána.
On na ní kouká. A trochu čelo vraští
s absencí citu, bez lásky i bez zášti,
na krku kříž, dubové ratolesti,
pak řekne: "Pal!" a skončí její štěstí ...